Běžná údržba bytu je vždy odpovědností nájemce
Nájemce má povinnost byt užívat řádně a udržovat ho v dobrém stavu. To zahrnuje veškerou běžnou údržbu, která souvisí s každodenním provozem domácnosti. Typicky se jedná o malování, drobné opravy omítek, tapetování nebo péči o podlahy včetně podlahových krytin. Stejně tak nájemce zajišťuje čištění zanesených odpadů až ke svislým rozvodům a udržování vodovodních baterií v provozuschopném stavu.
Do této kategorie patří i kontrola funkčnosti technických prvků, jako jsou termostatické hlavice, hlásiče kouře včetně výměny baterií nebo ovládací jednotky ventilace. Pokud je v bytě plynový kotel, nájemce jako jeho uživatel zajišťuje a hradí pravidelnou roční servisní prohlídku, tedy čištění a kontrolu provozu.
Drobné opravy jsou přesně vymezené a hradí je nájemce
Zákon pamatuje i na konkrétní seznam drobných oprav, které nájemce hradí bez ohledu na jejich cenu. Právě zde často vznikají nedorozumění, protože mnoho lidí se mylně domnívá, že rozhoduje pouze výše částky.
Mezi tyto opravy patří například vypínače, zásuvky, jističe, zvonky nebo domácí telefony. U vody a plynu jde o sifony, uzavírací ventily mimo hlavní uzávěr, lapače tuku nebo uzavírací armatury. V kuchyni a koupelně sem spadají kuchyňské sporáky, trouby, digestoře, mísicí baterie, sprchy, ohřívače vody, umyvadla, vany či splachovače. Z konstrukčních prvků se jedná například o zámky, kliky, kování, vnitřní rolety a žaluzie nebo vrchní vrstvy podlah a prahy.
Pokud se porouchá některá z těchto věcí, hradí opravu nájemce, i kdyby byla nákladnější než běžné drobné zásahy.
U ostatních oprav rozhoduje hranice 1 500 Kč
Ne každá závada se vejde do přesného seznamu drobných oprav. Pokud se jedná o věc, která v seznamu uvedena není, rozhodujícím kritériem se stává cena jedné opravy. Jestliže náklady nepřesáhnou částku 1 500 Kč, hradí opravu nájemce. Jakmile je cena vyšší, přechází povinnost úhrady na pronajímatele.
Je důležité vědět, že náklady na dopravu, výjezd technika nebo jiné vedlejší výdaje se do tohoto limitu nezapočítávají. Tyto náklady hradí vždy nájemce samostatně, což bývá častým překvapením, pokud se s tím předem nepočítá.
Strukturální opravy a povinné revize jsou vždy na straně pronajímatele
Pronajímatel má zákonnou povinnost udržovat byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání. To znamená, že nese odpovědnost za technický stav nemovitosti jako celku. Patří sem pravidelné revize plynových zařízení a elektrických rozvodů, které nelze smluvně převést na nájemce.
Stejně tak pronajímatel hradí opravy rozvodů ústředního topení, radiátorů nebo jiné technické závady, pokud nebyly způsobeny nesprávným užíváním bytu. Pokud spotřebič doslouží běžným opotřebením, nájemce nemá povinnost pořizovat nový. Výměna v takovém případě leží jednoznačně na straně vlastníka bytu.
Roční finanční strop chrání nájemce před nadměrnými náklady
Zákon myslí i na situace, kdy by se drobné opravy během roku mohly nepříjemně nasčítat. Proto je stanoven roční limit, který činí 150 Kč na jeden metr čtvereční podlahové plochy bytu za kalendářní rok. Jakmile součet drobných oprav tento limit překročí, všechny další opravy v daném roce již hradí pronajímatel.
Do tohoto součtu se započítávají jak věcně vymezené drobné opravy, tak opravy do 1 500 Kč. Náklady na dopravu se do limitu nezahrnují a hradí je nájemce zvlášť. Výjimkou je situace, kdy nájemce prokazatelně způsobí škodu nesprávným užíváním. V takovém případě se žádné limity neuplatní a nájemce hradí škodu v plné výši.
Jasná pravidla šetří peníze i vztahy
Správné pochopení rozdělení odpovědnosti za opravy v nájemním bytě dokáže předejít zbytečným sporům, napětí i finančním ztrátám. V praxi se opakovaně potvrzuje, že dobře informovaní lidé spolu řeší i nepříjemné situace výrazně klidněji a férověji.
