Čím déle se během roku vytápí, tím jsou náklady na bydlení vyšší. A i když se nyní staví energeticky úsporné domy, starší domy se zateplují, stále zůstává velká část bytového fondu energeticky náročná. To se samozřejmě nezmění hned ani přes státní pobídky a dotace z různých fondů. Je také na vědcích, projektantech, aby stále hledali nové způsoby ekologického a ekonomicky nenáročného bydlení. Jeden z těchto způsobů testuje švédská rodina od roku 2019 ve Vallentuně severně od Stockholmu. Je jím skleníkový dům Naturhus.
Dvoupatrová vila z nosného dřeva je umístěna ve skleníku, a tím přemístěna do klimatu odpovídajícího severní Itálii. Jádrem myšlenky je fakt, že velká část lidí se nejlépe cítí ve středomořském podnebí. A toho lze dosáhnout právě ve skleníku umístěném ve skandinávském podnebí.
Vizí tvůrců byla udržitelná budova, která produkuje potraviny, nikoli odpad. Dům, který energii generuje, místo aby ji jen spotřebovával, a vnáší do ní reflexi a učení se o tom, co jíte a co splachujete do odpadu. To, co spláchnete, se vrací do vašeho vlastního systému ekologického cyklu a do rajčat, která jíte k snídani.
Naturhus je tedy luxusním ekologickým bydlením s nízkou spotřebou energie. Obyvatelé jsou obklopeni přírodními materiály, celoročně kvetoucími růžemi, vínem, kiwi, meruňkami, fíky, mandloněmi a broskvoněmi, a samozřejmě zeleninou. Veškeré rostliny přitom využívají ke své výživě odpadní vodu.
K tomu skleník prakticky chrání vlastní stavbu – tj. jádro domu - před deštěm, sněhem a větrem. Stavba takto izolovaného domu, který již nemusí být nijak zateplován, je vlastně mnohem snadnější, a především svobodnější. A přitom stačí obyčejné jednoduché zasklení bez drahých izolačních skel, aby slunce zahřálo skleník i ve švédské zimě na příjemných 20 stupňů Celsia.
Samotný dům uvnitř skleníku je energeticky úsporný, postavený z ekologických a klimaticky šetrných materiálů. Dřevěná konstrukce je doplněná izolačním materiálem na bázi dřeva. Šedá voda (sprcha, kuchyň, prádelna) i černá voda (WC) se shromažďuje a čistí v sérii nádrží v technické místnosti a přeměňuje se na živinovou vodu. Ta se poté prostřednictvím zavlažovacího systému distribuuje do záhonů rostlin. Dům tak nepotřebuje připojení k městské kanalizaci. K tomu se navíc z celé skleněné střechy zadržuje dešťová voda, která se také používá k zavlažování rostlin, splachování toalet a podobně.
Teplo se vyrábí pomocí malého vzduchového tepelného čerpadla z odpadního tepla, které zůstává v odváděném vzduchu po tepelném výměníku. Pro větrání existuje mnoho možností, od standardního řešení, které se používá ve většině pěstebních skleníků, až po zemní potrubí, které zajišťuje přísun chladnějšího vzduchu v létě a teplejšího v zimě. Důležité je, tak jako v běžných budovách, zachovat možnost klasického průvanu. Potřebné zastínění se řeší buď pomocí rostlin, solárních článků ve skleněné střeše nebo textilním zastíněním.
Ovšem ve Švédsku a dalších skandinávských zemích je v létě pouze několik dní, kdy se může přehřátí stát problémem. Mnohem více dní v roce seveřané ocení způsob, který udrží potřebné teplo v interiérech. A to řeší právě experimentální domy Naturhus, mezi nimiž nejsou jen domy rodinné, ale i bytové, stavby pro obchod či firemní sídla.
Týmy expertů po celém světě hledají stále řešení, jak bydlet úsporně, šetrně k přírodě, a přitom v klimatu, který je k lidskému organismu co nejpříjemnější. Úspěšné, i když zatím ojedinělé pokusy, se odehrávají i v Česku, viz například Český soběstačný dům. Možná k nim i u nás brzy přibyde dům ve skleníku. Zkušenosti švédského konzultačního týmu Greenhouse Living jsou toho příkladem.
Zdroj foto: alanwoodyard.com
Zdroj: realitycechy.cz
