Podle Ing. Matěje Kubiny z Národního památkového ústavu vyžaduje projekční práce v památkově chráněných územích a na kulturních památkách znalost místa, stavby, historie, trpělivost a snahu zkoušet hledat vhodný tvar. Mít cit pro místo. Možností, jak přistoupit k obnově konkrétního prvku či doplnění nového, totiž může být více a památkář neovlivní, s čím přijde stavebník či projektant.
Když tedy přijde investor s konkrétním návrhem, posuzuje se, jestli je v souladu s podmínkami ochrany daného území a nenarušuje stavbu či prostředí.
V případě národních kulturních památek a kulturních památek je předmětem ochrany samotná stavba či areál. Zde při menších opravách obvykle postačí, když návrh řešení bude vycházet z materiálů či řešení na stavbě již užitých, případně z fotografií a dalších dokumentů dokládajících dřívější podobu památky.
Stavební úpravy objektů, které samy nejsou kulturní památkou, ale leží v památkových zónách či ochranném pásmu, posuzují odborníci podle příslušných vyhlášek, nařízení či výnosů, které platí pro dané území či ochranné pásmo. To je třeba si zjistit před tím, než budete plánovat jakékoli přestavby na svém objektu. Každý návrh se posuzuje individuálně.
K dotacím, které vlastníci památkově chráněných objektů mohou získat od státu, kraje, či někdy i od města, přibyla v roce 2021 možnost získat dotaci v programu Nová zelená úsporám na energeticky úsporná opatření. V listopadu zhodnotil dosavadní fungování tohoto programu ministr životního prostředí Petr Hladík, který společně se zástupci Centra pasivního domu představil i vznikající metodiku pro energeticky příznivé renovace architektonicky a historicky cenných budov, jejichž opravy Nová zelená úsporám podporuje.
Od roku 2021 bylo v Nové zelené úsporám schváleno 112 žádostí na opravy památkově chráněných budov, další stovky památek získaly v minulých letech podporu z Modernizačního fondu nebo Operačního programu Životní prostředí. Přesto stále tvoří jen zlomek z celkového počtu budov, které se v Česku renovují do energeticky úsporného standardu.
Také proto byly letošní Dny pasivních domů trochu netradičně zahájeny na faře v Praze-Michli, budově z 19. století, která byla i přes svůj původně havarijní stav zdařile rekonstruována do téměř pasivního, tedy velmi úsporného standardu.
Historicky či architektonicky cenné budovy patří do segmentu budov s vysokou energetickou náročností. A právě to může být pro majitele v dnešní době vysokých cen energií problematické. Zvažují-li vlastníci renovaci takové budovy, včetně snížení její energetické náročnosti, měli by volit taková opatření, která respektují její historickou hodnotu. Možnosti, jak tyto dvě stránky skloubit, nabízí připravovaná metodika, která by měla spatřit světlo světa koncem letošního roku.
Podle Michala Čejky, technického experta Centra pasivního domu a autora metodické příručky, sice nebude možné ušetřit na vytápění tolik, jako u běžného domu, protože v kontextu zachování historicky cenných hodnot často není většinou možné přistoupit k realizaci všech zamýšlených energeticky úsporných opatření. Ovšem i tak může být výsledná energetická úspora od 20 do 60 %.
Ředitel státního fondu životního prostředí ČR Petr Valdman avizoval, že se připravují dotační tituly zaměřené přímo na energeticky úsporná opatření na historických budovách, a to při zachování požadavků na ochranu jejich historické a kulturní hodnoty. Dočkat bychom se mohli v průběhu letošního roku.
Zdroj: realitycechy.cz
