Jedním z nejdůležitějších ukazatelů Deloitte Property Indexu je dostupnost vlastnického bydlení v jednotlivých evropských zemích. Ta se vypočítává z průměrných ročních hrubých mezd potřebných k pořízení nového vlastního standardizovaného bytu o průměrné velikosti 70 metrů čtverečních v každé z jednotlivých zemí.
Aby se Češi mohli stát majiteli nového bytu, potřebují přibližně 13,3 hrubé roční mzdy. Druhé místo obsadilo Slovensko, kde je na nákup nového bydlení potřeba ekvivalent 12,7 hrubých mezd.
"Dostupnost vlastního bydlení v Česku zůstává nadále špatná a zatím to nevypadá na změnu. Mezi nejdůležitější faktory, které mohou zlepšit nízkou dostupnost bydlení, patří výstavba nových domů a bytů, zjednodušení stavebních předpisů a povolení, dostupnost hypoték, zlepšení infrastruktury, a také podpora pro developerské projekty zaměřené na dostupné bydlení," řekl k tomu Miroslav Linhart, vedoucí partner v oddělení finančního poradenství Deloitte.
Po Česku a Slovensku následuje s větším odstupem Izrael, Irsko, Maďarsko, Srbsko, Francie a Chorvatsko. Naopak nejvíce dostupné vlastní bydlení je mezi 18 sledovanými zeměmi EU momentálně v Dánsku, Norsku, Itálii, Rumunsku, Řecku a Slovinsku.
Průzkum mapuje také dostupné bydlení v hlavních evropských městech. Nejméně dostupné standardizované bydlení má již několik let nizozemský Amsterdam. Pro koupi bytu v tomto městě je třeba ekvivalent 15,1 průměrných hrubých ročních platů. Hned po Amsterdamu následuje Praha, která je druhou nejméně dostupnou metropolí v Evropě. Pražané musí pro vlastní bydlení ušetřit v průměru ekvivalent 13,5 hrubého ročního platu.
Hlavním důvodem, proč se Praha loni ocitla na chvostu, je podle specialistů z Deloitte kombinace nízkých platů, vysokých cen a v kontextu loňska navíc méně dostupného financování vlastního bydlení. Na dalších příčkách nejméně dostupného bydlení se umístily Athény, Bratislava, Dublin a Bělehrad. Naopak mezi nejvíce dostupná města Evropy pro pořízení vlastního bydlení patří Řím a Oslo. Tamním obyvatelům stačí ekvivalent méně než osminásobku průměrné hrubé roční mzdy. Za nimi následují Záhřeb, Varšava, Kodaň a Lublaň.
Průzkum Deloitte se zaměřoval rovněž na ceny nájemního bydlení. Nejdražšími evropskými městy pro nájemníky jsou vnitřní Londýn (33,8 eur za metr čtvereční měsíčně), Dublin (31,5 eur), Paříž (31,3 eur) a Barcelona (30,6 eur). Nejnižší ceny nájmů jsou v Řecku, Bulharsku, Itálii nebo Rumunsku. Praha, kde se průměrný měsíční nájem zvýšil z 14,4 na 15,9 eur za metr čtvereční, se umístila na čtyřiadvacáté příčce z necelých šedesáti sledovaných měst.
Část průzkumu se zaměřila na intenzitu nové bytové výstavby. Ta se vypočítává z celkového objemu dokončených bytů na 1 000 obyvatel v daných zemích. Nejvyšší počet dokončených bytů byl zaznamenán v Irsku, Izraeli, Polsku, Dánsku, Francii, Rakousku, Belgii a Norsku. Nejpomalejší růst, konkrétně méně než dva dokončené byty na tisíc obyvatel, byl zaznamenán v Bosně a Hercegovině, Slovinsku, Španělsku, Maďarsku, Portugalsku, Spojeném království a Německu. Česko se s počtem 3,52 dokončených bytů na tisíc obyvatel umístilo na desátém místě z dvaceti sledovaných zemí.
Deloitte Property Index analyzuje důležité faktory, které ovlivňují trhy s bydlením, a to na základě různých národních perspektiv, v porovnání s dalšími státy a městy Evropy. Hlavním cílem je zachytit, jak evropští občané bydlí a kolik je to stojí. Za více než 13 let se stal jedním z nejvýznamnějších, nejvlivnějších a nejkomplexnějších přehledů o evropském nemovitostním trhu. Poskytuje přesný vhled do celé oblasti, je cenným zdrojem informací pro realitní profesionály, instituce i širokou veřejnost.
Zdroj: realitycechy.cz
