Základem družstevního bydlení je fakt, že byty v bytovém domě jsou v majetku družstva. To je také zapsáno v listu vlastnictví na katastru nemovitostí. V tomto družstvu mají jeho členové svůj družstevní podíl, na jehož základě mají práva a povinnosti, mj. právo nájmu dané bytové jednotky.
Všeobecně se traduje, že družstevní podíl nelze ze zákona spoluvlastnit. Ale není to tak docela pravda. Tato možnost není zakázána zákonem. Je v kompetenci bytových družstev a jejich stanov.
Pokud družstvo spoluvlastnictví stanovami zakáže, nemohou se stát spoluvlastníky například partneři, sourozenci, rodič s dospělým dítětem. Družstevní podíl bude v tomto případě veden na jednoho z nich, a to ať se na financování podíleli jakkoliv.
Výjimkou jsou manželé, kteří družstevní podíl kupují spolu. Pokud mají režim společného jmění, tedy pokud si neupraví jinak majetkové vztahy mezi sebou, vznikne jim ze zákona i společné členství v družstvu. A to i v případech, že jinak stanovy spoluvlastnictví podílu zakazují. Navíc, vlastní-li družstevní byt v režimu spoluvlastnictví manželé, je každý z manželů zároveň i správcem družstevního bytu.
Během manželství lze získat družstevní podíl do výlučného vlastnictví jednoho z manželů jen tehdy, pokud byl získán darem nebo dědictvím. A samozřejmě – pokud byl jeden z manželů členem bytového družstva před uzavřením manželství, zůstává členský podíl jemu. Druhý z manželů se po svatbě automaticky členem nestává.
Spoluvlastníky se tak většinou stávají například dědicové po zemřelém členovi družstva. Jestliže stanovy spoluvlastnictví vylučují, musí se dědicové dohodnout, kdo členský podíl převezme a s ostatními se vyrovná, nebo podíl prodat a podobně, jak jsme o tom již psali v jiném článku.
Jestliže však družstvo spoluvlastnictví nevylučuje, je možné se stát spoluvlastníkem i jinak. Například člen družstva může svůj podíl prodat či darovat dvěma osobám. Typicky svým dospělým dětem. Zde je ovšem co se týká správy členského podílu, již jiná situace než u manželů. Spoluvlastníci si musí zvolit jednoho ze spoluvlastníků, který bude zastávat úlohu správce. Ten spoluvlastníky zastupuje ve vztahu k družstvu, má tedy za ně právo hlasovat na členské schůzi, jednat s představenstvem a zastupovat je v běžných záležitostech, jako jsou opravy, dodávky energií a podobně. Pouze při zásadních změnách, jako je převod družstevního podílu apod., jednají všichni spoluvlastníci – resp. všichni musí vyslovit svůj souhlas.
Jiná situace nastane, když dosavadní člen bude spravovat více bytů. Pokud člen koupí, třeba i postupně, více bytů v družstevním domě, spojí se tyto členské podíly v jeden. Podle zákona by totiž každý člen družstva měl vlastnit jen jeden družstevní podíl, a pokud by nabyl další, pak by družstevní podíly, až na výjimky, splynuly. Tak se může stát, že člen bude vlastnit v rámci svého členského podílu například tři byty. Jestliže je bude chtít převést na své tři děti, jeho družstevní podíl se rozdělí na tři a každá osoba bude mít jeden podíl, a tím pádem také jeden byt s právem k jeho užívání, resp. nájmu.
Stejné by to bylo i v případě, že by chtěl prodat jen jeden z těchto bytů a ostatní si ponechat. Pak je možné podíl rozdělit a převést pouze tu část, která se váže k „prodávanému“ bytu. Pokud by k rozdělení podílu nedošlo, zaniklo by převodci s převodem podílu kompletně členství v družstvu.
Často se stává, že vlastník bytu převede své vlastnické právo na svého potomka s tím, že si v bytě zajistí tzv. právo dožití. To ale u družstevních bytů nejde, protože člen družstva byt nevlastní, ale má právo k nájmu. Pokud tedy daruje či prodá družstevní podíl i třeba svému dítěti, právo k nájmu přejde na nového člena družstva. A původní nájemce by také nemusel mít dovoleno v bytě bydlet, protože už nepůjde o nájem, ale podnájem. A ten je v některých bytových družstvech omezen nebo spojen s povolením představenstva. Proto je nutno zvážit, zda a za jakých okolností je výhodné družstevní podíl převést na jinou osobu, pokud chce dosavadní družstevník v bytě dále bydlet.
Zdroj: realitycechy.cz
